Jdi na obsah Jdi na menu
 

Běh Kokořínským údolím

Vzhledem k tomu, že letošní sezona MTB 24 hodinovek byla zase dost bahnitá, přestávají mě tyto akce bavit a zvažuju i jiné aktivity. Před lety jsem měl dost naběháno a tak byly běžecké závody jednou z možností. Krátké běhy, stejně jako krátké MTB, mě moc nezajímají a tak jsem přemýšlel rovnou o něčem delším. Ze začátku jsem zvažoval rovnou maraton, ale 42 km je fakt už dost, a tak jsem se chtěl otestovat na něčem přijatelnějším. Když jsem prošvihnul půlmaraton v Ústí, přihlásil jsem se na silniční běh Kokořínským údolím. Je to moje oblíbená oblast a tak to byl i lákavý závod.

Už na začátku mě závod zklamal organizací, na cyklistických akcích jsem si zvykl na jiný komfort. Na startu skoro žádné zázemí a počet občerstvovaček na trati mi připadal nedostačující. Startovalo se na mělnickém náměstí odkud se běželo zvlněným terénem přes Chloumek do Lhotky a odtud údolím až na Harasov a stejnou cestou zpátky. V Chloumku byla první a třetí občerstvovačka, ta druhá byla na obrátce v Harasově - to znamená 5 - 12,5 - 20 km. To že nemám naběháno, s tím v době závodu nic neudělám, ale běžet po obrátce 40 minut ve vedru bez pití bylo pro mě zničující. Když už jsem se dostal k občerstvení, moc jsem se nenapil. Zbyly na mě poloprázdné kelímky, takže jsem měl pocit, že bych je do sebe musel nalít všechny. Chtěl jsem, aby zbylo i na ostatní (ono jich ale za mnou moc nebylo) a vypil jsem jich jen pár. A běžet s litrem v žaludku by taky nebylo příjemný. To nejhorší mě ale čekalo. Běh do kopce je pro svaly celkem podobný jako jízda na kole, takže to nebyl problém, ale běh dolů vyžaduje zapojení úplně jiných svalů a ty už po 20 km přestávaly fungovat. Klesání jsem protrpěl a už jsem se těšil na poslední stoupání na náměstí. Nakonec čas 2:17 považuju za úspěch, i když mě trochu mrzí, že to nebylo pod 2:10 - to by byl odpovídající čas podle obrátky na Harasově. Na druhou stranu krize kolem Chloumku byla taková, že 7 minut navíc není zase tolik a na první delší běh po více než 10 letech to docela jde.

Po dlouhé době jsem mohl zažít pocity, které po závodě na kole už nemívám. Druhý den (v neděli) jsem málem nevstal a dojít dnes na nádraží bylo taky náročný. Nedělní vyjížďka zase potvrdila, že při běhu používám opravdu jiné svaly, protože se mi jelo celkem dobře i do prudkých kopců, ale dojít pěšky ke kolu byl problém. Byla to výborná zkušenost, přesvědčil jsem se, že i v běhu mi sedí delší tratě, ale chce to pít a být zvyklý na zátěž. Maraton si zatím odpustím a zvažovat budu i další účast na nějakém běhu. Přeci jen MTB je větší zábava.  

img_4875.jpg